Hudba do mateřských škol


Články / Neděle, Červen 2nd, 2019

Poslední dobou tolik nepíšu, ale tentokrát se s vámi musím podělit o skvělý názor z knihy velmi populární mezi klavírními pedagogy – U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí (autorka – Judovina-Galperina Taťána Borisovna). Ač určená právě klavírním pedagogům, mnoho cenných informací zde najde i laik.

Jsem hluboce přesvědčena, že počáteční hudební výchova musí být přístupná všem. Není přípustné používat diskriminační formy výběru do hudebních škol. K dětem nelze přistupovat s šablonovitým měřením a požadavky a tím méně je srovnávat mezi sebou a určovat nejlepší a nejvhodnější. Když jsem viděla slzy dětí, které komise odmítla, někdy jsem to neunesla a přijímala je do své třídy. Pracovaly výborně a některé z nich se později staly hudebníky.

G. G. Nejgauz řekl: „Z tisíce lidí, kteří milují hudbu a umí hrát na klavír, sotva najdeme 4 – 5 lidí, které by se nám opravdu chtělo poslouchat.“ Je snad už v dětství možné určit, kdo ze statisíců žáků hudebních škol se stane vynikajícím pianistou, kterého by se nám „chtělo poslouchat“?

Zde je nutné říci, že nežijeme v minulém století v Rusku a přijímání do hudební školy probíhá trochu jinak, nicméně i tak se může stát, že dítě není přijato. Ze své vlastní zkušenosti vím, že i to je možné, ač se jedná o šikovné a muzikální dítě. Sama jsem takové učila. Při prvním setkání mi čistě zazpívalo a zopakovalo předtleskaný rytmus a při následné výuce hry na klarinet se projevilo jako velmi vnímavé dítě, které předčilo i několikaleté žáky školy. Tehdy byla asi osmileté a maminka mi sdělila, že se do hudebky pokoušeli přihlásit již několikrát. Proč se tak stalo, nevím.

I když jsou přijímací řízení do ZUŠek jiné než před lety, probíhají v přátelské atmosféře a děti se nemají čeho bát, stále tu zůstává ten nezanedbatelný fakt, že kapacita škol je omezená a také ne každý si může z rozličných důvodů dovolit věnovat hudbě svůj čas. Je tedy hudba ostatním odepřena?

Taťána Borisovna přináší zajímavou myšlenku, že s hudebním rozvojem je vhodné začít už ve třech letech dítěte, s některým i ve dvou. Obecně zastává i myšlenku, že takzvané kritické období zvýšené vnímavosti je právě v předškolním věku. S tímto názorem se nesetkávám poprvé, existuje dokonce názor, že nejsnáze se dítě učí právě ve věku do šeti let. Hudební školy ale často přijímají děti až v pěti letech a tím nepokrývají zmíněné kritické období. Která instituce ho ale pokrývá a kterou prochází většina dětí? Téměř všichni navštěvují mateřskou školu. Tu také zmiňuje autorka knihy a navrhuje, aby byla v rámci její činnosti zavedena i výrazná činnost hudební. Rozsah výuky, kterou dále popisuje je ale velmi obsáhlá. Proto doporučuje, aby hudební školy se školami mateřskými úzce spolupracovaly. Jsou školky, kde se tak děje, ale není to pravidlem, což je podle mne veliká škoda. Pro mne je vždy velmi přínosná a zajímavá každá návštěva v mateřské škole, kde pořádám své interaktivní výchovné koncerty, a vždy si říkám, že bych s dětmi chtěla pracovat déle a více. Vidím to na nich a vidím to na své dvouleté dceři, jsou jako houby nasávající všechno kolem sebe 🙂

Kdyby se podařilo pokrýt hudebním vzděláváním i všechny děti do šesti let, bylo by jen hodně málo nezpěváků 🙂


JUDOVINA-GALPERINA, Tat’ána Borisovna. U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí. Brno: LYNX, 2000. ISBN 80-902932-0-4.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *