Jak udělat ze suché teorie o ročních obdobích a smyčcových nástrojích šťavnaté sousto pro předškoláky? Stačí smíchat pohádku, muziku, pár her a máme z toho kouzelnou chvilku s dětmi.

Zkuste to. Pohádka o ročních obdobích a Vivaldi už čekají.

První roční období - Jaro

Než začnete číst, pusťte si hudební kulisu – první část Jara z Vivaldiho Čtvera ročních dob:

Bylo, nebylo. Za kopci tak vysokými, že už je zdolali jen kamzíci, za řekami hlubokými, které nikdo nepřeplaval a za dvěma tůňkami se rozprostíral hluboký les s kouzelnou mýtinkou. Ptáci sem létali hnízdit do hustých korun stromů, motýlů tu bylo na tisíce a ty květy, co všude kolem voněly! Člověku by se z toho zatočila hlava. Vždyť na takové místo ani člověk nepatří. Takové místo je přímo stvořené pro skřítky, elfy a víly. Také tu víly bydlely, a to hned čtyři. 

Spávaly na kraji lesa na houpacích sítích utkaných z pavučin. Každý den si své krásné dlouhé vlasy kartáčovaly borovou šiškou, dokud nebyly hladké a zářivé. Koupaly se v tůňkách z ranní rosy a ty jejich šaty! Jedna je měla utkané z drobných kvítků, ta druhá zase ze slunečního svitu, třetí z mlhy a ta poslední z jinovatky. 

Jenže dnes nebyl les s loukou rozkvetlý záplavou květin, cvrčci necvrlikali, ptáci nezpívali, dokonce ani motýl tu nebyl jediný. Bylo šero, lezavo, kolem dokola samé bláto a víly spaly. Tu se jim nad hlavami ozval rozčilený křik:

Jarní víla

„Co se to tady děje? Ale okamžitě vstávat! To by tak hrálo, abyste si vyspávaly a příroda zůstala spát s vámi. Honem z kanafasu, než zavolám lesního muže!“

První víla si protřela oči a vzhlédla ke křiklounovi. Na nejvyšší větvi jedle seděla sojka a tvářila se, že by se za takový kukuč nestyděla ani ta nejdivočejší bouřka. 

„No to je dost, Květuško,“ pokračovala nadurděná sojka, „tohle je přece kouzelná mýtina a ne kdejaká paseka, kterou najdeš u lidí.“

„Tak už nehubuj, prosím,“ zazpívala Květa a znělo to jako jarní vánek. Vždyť to také byla jarní víla. Posadila se ve své houpací síti a kvítkové šaty se jí zavlnily. Stoupla si na špičky a už začala tančit. A že bylo kolem bláto? Ani kapička jí šaty nepošpinila. 

Sojka seděla na své větvi a jen se okouzleně dívala na tu podívanou. Ona totiž trochu s tím hubováním přeháněla. Víla nezaspala, sojka se jen nemohla dočkat, aby u toho jarního zázraku byla první. Těšila se na něj celý rok. Nemohla se na vílu vynadívat. S každým malým krůčkem se rozblácená zem měnila na zelený koberec, s každou otočkou pukala kvítka a s každou piruetou ze země vylétly stovky motýlů. Víla tančila a tančila, rukama jako by hladila vzduch, který se ohříval, aby se právě vyrostlé rostlinky a křehcí motýli nenachladli. Tančila a tančila, dokud se neozval nadšený potlesk. To už byly vzhůru i její tři sestřičky – letní, podzimní i zimní víla. Seděly ve svých sítích a nadšeně tu podívanou pozorovaly. I sojka na stromě uznale zamávala křídly.

Housličky

„Květuško, to je nádhera!“ zazpívaly víly a hlásky jim cinkaly jako malé zvonečky. „Jak tohle děláš? My nikdy takový zázrak nesvedly,“ postleskly si všechny tři. 

Květa se usmála: „Vždyť vy umíte zase jiné kousky. Tak třeba Světlana umí vytančit takovou letní bouřku, že se celý les chvěje, neumím ani tak silný vítr, který by shodil všechno listí, jako to umí Helena a ani neumím zasypat přírodu bílou peřinou jako Elena.“

Víly se rozesmály a objaly se. Měly se moc rády.

„Jenže takovou přírodu vytančím každé jaro,“ zamyslela se Květa, „ráda bych něco nového, něco neokoukaného.“

„Tobě nestačí, že umíš z ničeho vyčarovat krásu?“ podivily se sestry.

„Ale ano, jen bych chtěla být zas o kousíček lepší, aby ta krása byla ještě krásnější. A teď mě něco napadlo!“ Víle se rozzářila očka a v tu ránu byla pryč. Celý den ji nikde nespatřily, ale když přišel večer, přiběhla celá zadýchaná a v rukou něco držela.

„Co to máš?“ zvědavě si ji prohlížely sestřičky.

„To jsou prosím housle,“ s pýchou v hlásku pronesla Květa.

„A k čemu jsou dobré?“ vyzvídaly všechny.

„To je hudební nástroj. Když můj tanec umí dělat kouzla, jaké to teprve budou čáry, až začnu hrát!“ zavýskla si víla a už se dala do hraní. Mezitím se setmělo a na oblohu vystoupal měsíc. Květa hrála tak krásně, až srdce usedalo. A zázraky se opravdu začaly dít. Potemnělá loučka se zalila stříbrným jasem, na tůňce plavaly hvězdy, tráva pod jejíma nohama se třpytila malými drahokamy a všude kolem vylézala zvířátka, aby tu krásu také viděla. A když ráno dohrála, mýtinka byla v plném květu a voněla jako nikdy předtím.

Jarní hra na probouzení přírody

Znovu si pusťte předchozí skladbu:

  • děti sedí v kroužku na bobku s hlavičkou sklopenou, paní učitelka má triangl, říká různá slova a rytmicky cinká do trianglu
  • jakmile řekne – JARO, děti zvednou hlavičky, zvednou spojené ruce nad hlavu a nakonec upaží – představují rozkvétající květ
  • pak si zase sednou a čekají na slovo JARO

Děti v této hře nejen podvědomě nasávají klasickou hudbu, ale i trénují soustředění.

Druhé roční období - Léto

Než začnete číst, pusťte si hudební kulisu – druhou část Léta z Vivaldiho Čtvera ročních dob:

A tak hrála Květa na housličky celé jaro a les nikdy nebyl krásnější. Čas ale neúprosně plynul, až se období rozkvétání nachýlilo ke konci. Tehdy za Květuškou přišla utrápená Světlana a povídá:

„Sestřičko, jak má teď přijít můj tanec? Po tak krásném jaru?“

„Nebuď smutná, Světlanko, něco jsem vymyslela,“ řekla jarní víla, vzala letní vílu za ruku a odvedla ji do lesa. Celý den nebylo ani jednu z nich vidět. Mezitím se spolu ty dvě toulaly lesem, hledaly to správné dřevo a Květa sestře vyprávěla:

Viola

„Vyrobíme ti také hudební nástroj. Bude to taková sestřička mých housliček, jako ty jsi moje sestřička. Moje housličky jsou ze dřeva, ale uvnitř je dutina, aby lépe zpívaly. Pavouček mi usoukal čtyři strunky, které jsem napnula až tady k těm kolíkům. Ale se samotnými strunami bych na housličky mohla jen drnkat. Proto jsem zašla až na druhou stranu lesa, kde žije stádo divokých koní, a ti mi dali pár svých nejlepších žíní. Ty jsem napnula tady na ten proutek a vyrobila smyčec. Přejíždím s ním po strunách, a proto pak tak pěkně hrají. A právě tak to uděláme i s tvým nástrojem. Jen by mě zajímalo, co se stane, když bude o kousek větší než ten můj.“

Světlana byla štěstím celá bez sebe. Jen co byl její nástroj hotov, rozzářila se  jako letní slunce na obloze:

„A jak se bude nástroj jmenovat? Vypadá stejně jako tvé housličky, i smyčec má, jen je o kousek větší?“

„Můžeš ho pojmenovat, jak budeš chtít,“ usmála se Květa.

„A co třeba viola? Jako ta jarní kytička? Ať mi připomíná tebe, sestřičko!“ Květa se rozesmála a moc ráda souhlasila.

Obě se vydaly na palouk s housličkami i s violou, a když pak večer Světlana zahrála, znělo to hlouběji a sametově. Pak se ale Světlana rozvášnila a strhla se taková letní bouřka, jakou les ještě nepamatoval.

Letní hra na bouřku

Znovu si pusťte předchozí skladbu a hned po ní 3. část z Léta:

  • děti improvizují a tancem předvádí horké dusné léto – že je jim horko a jsou unavení a pak reagují na rychlou hudbu. Ta představuje vítr a přicházející bouřku, která nakonec propukne v celé své síle.
  • při hudbě můžeme dětem pomáhat komentářem, co se právě děje

Taneční improvizace pomáhá dětem více vnímat hudbu, na kterou improvizují. Zároveň předvádění větru a bouřky děti moc baví.

Třetí roční období - Podzim

Než začnete číst, pusťte si hudební kulisu – první část Podzimu z Vivaldiho Čtvera ročních dob:

Světlana hrála každý den a každou noc a příroda jen kvetla. Když se ale léto začalo chýlit ke konci, třetí sestra Helena začala být jako na trní. Jednoho dne ráno zmizela a sestry ji nezahlédly tři dny. Už začínaly mít strach, když ji spatřily. Přicházela k nim z lesa a za sebou táhla něco velikého. Sestřičky se seběhly kolem ní, aby jí pomohly, ale nenechala se a dotáhla věc doprostřed mýtinky. Postavila se vedle ní, vytáhla se na špičky a povídá:

Violoncello

„Milé sestřičky, poslední dobou jsem se moc trápila. Jarní víla s letní vílou tady vládly tak nádhernou hudbou. Na mě je za chvilku řada, abych tančila svůj podzimní tanec, a pořád mě nechtělo napadnout, co zvláštního bych předvedla. Až před třemi dny jsem vymyslela, co vytvořím. Inspirovala jsem se vašimi housličkami a violou. Můj nástroj je ale ještě větší než oba vaše dohromady. Nemůžu ho držet pod bradou a musím u něho sedět. A aby se mi neumazal, má dole pořádný bodec, podívejte se.“

Sestřičky se kolem seběhly a podivovaly se nad tím podivným nástrojem. 

Jak se na to hraje?“ ptala se Květa.

„Přece smyčcem jako na housle a na violu,“ rozesmála se Helena.

„A jak tomu nástroji říkáš?“ 

„No vlastně nevím, ale co spojit violu a čelo?“ zazubila se podzimní víla.

„Proč čelo? Co má hudba s čelem společného?“ divily se ostatní víly.

„No když jsem to vyráběla, kolem létala sojka a brumlala si: „Taková veliká viola, taková veliká viola, jak na to jen chce hrát?“ a pořád se ťukala křídlem do čela, až mě to rozesmálo.“

„A co tomu říkat trochu víc vznešeněji? Co třeba violoncello?“

To znělo krásně. A jak krásně to pak hrálo! Když si ke svému violoncellu víla Helenka sedla, přiložila smyčec a spustila, sestřičky zůstaly stát jako začarované, když se kolem nich rozběhly hluboké medové tóny a celý les přivítal podzim.

Podzimní hra na vítr

Znovu si pusťte předchozí skladbu:

  • děti se rozdělí na listy a vítr (vítr tvoří 1 – 5 dětí podle velikosti skupiny)
  • děti-listy si dají na hlavu velký list vystřižený z papíru, nedrží ho, jen stojí, aby jim nespadl
  • děti-vítr běhají kolem dětí s listy a snaží se jim jejich list sfouknout
  • můžou mezi sebou soutěžit, kdo sfoukne víc listů

Opět dochází k podvědomému nasávání klasiky a navíc se trénuje rovnováha a dech.

Čtvrté roční období - Zima

Než začnete číst, pusťte si hudební kulisu – druhou část Zimy z Vivaldiho Čtvera ročních dob:

A tak i podzim byl kouzelný a plný hudby. Víla Helenka vyhrávala při měsíčku na své violoncello, barvila svým uměním listy do oranžova, hněda, žluta i červena a podzimní vítr je shazoval na zem.

Poslední ze sestřiček to celé pozorovala a jen se usmívala. Zimní víla Elenka už věděla, co podnikne. Když pak přišel její čas a podzimní sestra jí předávala vládu, postavila se doprostřed palouku a začala tančit, až spadané listí vířilo.

Byla nejstarší a v kouzlech nejzkušenější. Proto když začala kouzlit, její jinovatkové šaty kolem ní vlály, z oblohy se začaly sypat třpytivé vločky a zem se kryla pod sněhovou přikrývku. Najednou to zavířilo, zablesklo a vedle víly, která nepřestávala tančit, stál obrovský nástroj, který tak sametově broukal, až se z toho ostatním vílám začaly klížit oči. Tehdy zimní víla přestala tančit a zašeptala sestřičkám:

Kontrabas

„I já mám hudební nástroj, který svým hlubokým zvukem umí uspat celou přírodu k zimnímu spánku. Jmenuje se kontrabas, ale můžete mu říkat basa. Jsme čtyři sestry a máme čtyři nástroje, na které se hraje smyčcem. Od teď už vždy budeme hrát spolu a náš les bude tím nejkouzelnějším místem na zemi.“

A také to tak bylo. Než to víla dořekla, basa zatím vykouzlila na stromech ledové květy, studánku ozdobila rampouchy a všechna zvířátka už byla schovaná v teplých pelíšcích. Příroda usnula a i víly se uložily ke spánku. Housle, viola, violoncello a kontrabas ale nepřestávaly hrát. Jejich hraní bylo hebké, měkké a zima se třpytila kolem. A budou tam hrát, dokud zas nedočkavá sojka nepřiletí budit vílu Květušku, aby les probudila.

Zimní hra na usínání

Znovu si pusťte předchozí skladbu:

  • děti si tancem předvádějí, že se ukládají ke spánku (čistí si zuby, stelou postel, myjí se, převlékají do pyžamka, ulehají, usínají …

Děti reagují na klasiku a zároveň se snaží pohybem vyjádřit proces ukládání se ke spánku. Rozvíjíme tím v dětech základy dramatiky a neverbální projev.

Další tip k pohádce

Mám obrovskou radost, že mám pro vás ještě něco! 

Vytvořila jsem sadu hudebních pracovních listů, které se týkají tématu ročních období, měsíců v roce, dnů v týdnu a hodin! V části, která se týká ročních období, najdete 5 aktivit:

  • strom a roční období – vybarvování podle čísel
  • básničku s ukazováním o smyčcových hudebních nástrojích a jejich obrázky
  • poslechový list pro předškoláky ke Čtveru ročních dob Antonia Vivaldiho
  • příroda a roční období
  • obrázek Antonia Vivaldiho
 
U všeho budeme pracovat s hudbou a hudební rozvoj vašich dětí máte v suchu.

V sadě najdete ještě dalších 15 aktivit, ke kterým do konce ledna přibydou další dva články, další dvě pohádky.

Nenechte si to ujít!

Přeji vám krásná roční období 🍀

Líbí se vám mé články a chtěli byste mě podpořit? Kupte mi kafe ☕️

Pošlete článek do světa:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Přečtěte si také ...

Kam za hudebními tipy

Píšete mi moc krásné e-maily, jak se vám CoČech líbí a jak mé tipy rádi využíváte. Zajímá vás, kde se berou? Nosím v hlavě obrovské množství …

Hudební hry, které nezklamou

Také občas přemýšlíte, čím zrovna teď zabavit děti? Mám dnes pro vás hudební hry, které to udělají za vás a zároveň vloží do mozaiky dětského …

Jak na – Adámku náš

Úvod Lidová hudba je pokladem každého národa. Skrývá v sobě historii, lásku k lidem, k vlasti i krásu jazyka. Slova o životě a o všedních …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.