Jak to vypadá, když datel, vážený pan doktor stromů, ztratí svou pověstnou červenou čepičku? A jak mu skřítek Jeseníček pomůže? Pokračování našeho podzimního vyprávění je tu. Čeká nás opět probouzecí básnička, potom rytmický doprovod písničky Datel od dvojice Svěrák – Uhlíř, hudební varianta hry Voda, přihořívá, hoří a ještě pár dalších tipů 😉
Jak vyšlo slunce
Slunce se vylouplo nad obzorem, upravilo si paprsky, aby mu to celý den slušelo, a vyklonilo se z nebeského balkonu. Les u stoletého dubu spal.
Sluníčko tedy natáhlo svůj nejdelší paprskek a pošimralo skřítka Jeseníčka pod nosem. Zavrtěl se v postýlce a pak pořádně kýchl. Ale už byl vzhůru, honem si natáhl bačkůrky a pelášil se zvonečkem na mez.
Nejprve se slunci uklonil a pak spustil:
Probouzecí básnička
Cililink, rosa se třpytí, (paní učitelka zacinká na zvonek poprvé)
Cililink, slunce už svítí. (paní učitelka zacinká na zvonek podruhé)
Očička promněte, veverky, (děti si promnou oči)
ustelte mechové postýlky. (rukama uhladí prostor před sebou).
Hříbkové, zdvihněte kloboučky, (dají si ruce na hlavu a vytvoří klobouček, pak zdvihnou hlavu)
Cvrčkové, nalaďte housličky. (předvádí hru na housle)
Mravenci spěchejte do práce, (vyskočí na nohy)
s veselou, vždyť je to legrace. (otočí se kolem své osy)
Ptáčkové, po nebi létejte, (udělají křidélka a předvedou ptáčky)
zpívejte, sluníčko vítejte. (zamávají)
Zvířátka, vylezte z pelíšků ven, (dají si ruce k puse a volají)
Skřítek vám přeje překrásný den. (ukloní se)
Pan doktor stromů
Les rázem ožil. Veverky se vydaly za oříšky, mravenci se rozeběhli po mraveništi, ptáci vyletěli do oblak a rozezpívali celé okolí. I ve velkém buku se to zavrtělo, když se v dutině objevila červenočerná hlavička. Datel vyskočil na větev, uhladil si peří, nasadil brýle a důstojný výraz a rozletěl se za svými pacienty. Za chvilku už bylo slyšet jeho ťukání po celém lese.
Jeseníček se právě slunil na mezi, protože usoudil, že je třeba si po práci odpočinout, když ho do nosu klepla větvička. Byla krásně rovná a čistá. Chvíli nad tím přemýšlel, a tu na něj spadla druhá. Zvedl hlavu, z legrace zahrozil veverkám, které se na něj z větve smály, a dvěma klacíky o sebe zaťukal. Jenže co to bylo? Zaťukal znovu a poslouchal. Vždyť to zní, jako když datel léčí stromy. Ještě jednou zaťukal a pak spustil písničku:
Datel
Když datel, doktor stromů,
se vracel z práce domů,
tu smrk mu hlásil naštvaně,
že prej ho píchá na straně.
Ty, poslyš, milý smrku,
tebe buď bolí v krku
a nebo píchá v podkoří,
jsme chudáci, my doktoři.
R:
//: Datel, datel, datel, ://
//: léčí za pakatel. ://
//: Je to doktor lesní, ://
//: všechny nemoce sní. ://
//: Choroby veškeré
okamžitě sežere. ://
I když ho zobák bolí,
jak léčil po okolí,
i když ho bolí hlavička
a bodla by mu kávička.
I když mu dobře není,
dá ucho k tomu kmeni,
neb když měl v Praze promoci,
všem stromům slíbil pomoci.
R:
K rytmickému doprovodu potřebujeme dřívka – je jedno jestli pravá ozvučná, nebo dvě větvičky z lesa jako má skřítek Jeseníček. Doprovody jsem připojila následující (od jednoduchých po složitější):
- ta-ta-ta-ta – ťukáme na doby a můžeme si k tomu říkat ťuk-ťuk-ťuk-ťuk, jako když klepeme do stromu
- tyty-nic-nic-nic – ťukáme dvě osminové noty, pak tři doby pauza – můžeme říkat datel-nic-nic-nic
- ta-nic-tyty-nic – můžeme říkat ťuk-nic-datel-nic
Jak datel ztratil čepičku
Datel skřítkovu písničku zaslechl a přiletěl k mezi. Když skřítek dozpíval, pan doktor uznale zamával křídly a chtěl zas letět dál, když:
„Pane datle, neztratil jste někde svou červenou čepičku?“ zeptal se skřítek.
„To určitě ne, chlapče,“ odpověděl pták. „Na tu já si dávám velký pozor. Bez ní by si mě ostatní mohli plést s jinými ptáky. Já jsem pan doktor a ne nějaký přerostlý kos,“ načepýřil se datel.
„Jenže na hlavě žádnou čepičku nemáte,” opatrně pípl skřítek.
Datel byl rázem u tůňky, aby se do ní podíval jako do zrcadla. I přes černé peří bylo vidět, jak zbledl. Skřítek se ho skoro lekl.
„Nebojte se, pane datle, my tu čepičku najdeme,“ pokoušel se Jeseníček pana doktora utěšit.
„Ona to ale nebyla obyčejná čepička, ona byla kouzelná. Uměla zpívat.“
„No to je ale skvělé, takhle ji najdeme jedna dvě,“ zasmál se skřítek.
Jak hledali zpívající čepičku
Hra spočívá v tom, že jednomu dítěti zavážeme oči a mezitím schováme červenou čepičku někde v místnosti. Potom dítě trochu pootáčíme, aby ztratilo orientaci a nehledalo po sluchu (když jsme se schováváním šelestili). Sundáme mu šátek z očí a pustíme ho hledat.
V této hře ale neříkáme voda – přihořívá – hoří. Zpíváme libovolnou písničku:
- když zpíváme potichu – hledá na nesprávném místě
- když zesilujeme – blíží se ke schované čepičce
- když zpíváme nahlas – dítě nachází čepičku
... a všechno dobře dopadlo
Když měl datel zase svou čepičku na hlavě, hluboce se Jeseníčkovi poklonil a poděkoval. Pak roztáhl křídla a odletěl za dalšími pacienty. Skřítek mu na rozloučenou ještě zazpíval písničku, a když večer usínal, byl moc rád, že mohl někomu pomoct.
Další aktivity k pohádce
K datlovi jsem toho na pinterestu zatím nenašla tolik, kolik bych chtěla:
Dále se nabízí:
- hra Čáp ztratil čepičku, kdy akorát změníme ptáky a říkáme Datel ztratil čepičku (formou melodivizovaného říkadla s rytmickým doprovodem – tleskání, dřívka apod.)
- výprava do lesa poslouchat, jestli neuslyšíme datla
- povídání a čtení si o datlovi
- povídání o dalších ptácích, kteří lezou po stromech a ťukají do kmenů (strakapoud, brhlík apod.)
Nechť se pohádka líbí 😊
