Šampioni paměťových soutěží nemají jiný mozek než obyčejní smrtelníci. Využívají celou řadu strategií, které jim pomáhají si rychle zapamatovat obrovské množství informací. A nešlo by něco z jejich taktik využít i s malými dětmi, aby si zapamatovaly třeba dny v týdnu?

Jednou z nejjednodušších cest je mnemotechnická pomůcka, v naše případě básnička.

Dnes se spolu podíváme na možnosti využití hudby a hudebních činností při tématu – dny v týdnu a hodiny.

Pohádka O sedmi dnech

Když jsem narazila na pohádku O sedmi dnech Františka Nepila, říkala jsem si, že je tak milá, že nemá smysl se pokoušet o něco lepšího, a proto ji sdílím i vám:

Týden malých zahradníků

Na básničku Františka Hrubína si vzpomínám ještě z první třídy, protože mě naučila dny v týdnu. Zkuste ji s dětmi i s ukazováním:

V pondělí, v pondělí (na prstech ukazujeme jedna)
táta práci rozdělí, (ukazováčkem ukazujeme před sebe, jako když něco rozdělujeme)

v úterý, v úterý (na prstech ukazujeme dva)
dá nám čisté zástěry, (uhladíme si dlaněmi tričko jako zástěru)

ve středu, ve středu (na prstech ukazujeme tři)
už to s rýčem dovedu, (poplácáme se po rameni)

a když přijde čtvrtek, (na prstech ukážeme čtyři)
ryju jako krtek, (rukama předvádíme hrabání krtka)

a když přijde pátek, (na prstech ukážeme pět)
už čekáme svátek, (zatleskáme)

v sobotu, v sobotu (na prstech ukážeme šest)
skončíme tu lopotu, (zkřížíme ruce, aby předloktí vytvořila X a znázornila konec)

a když přijde neděle, (na prstech ukazujeme sedm)
vstává se nám vesele. (zvedneme ruce a vesele se zatočíme)
(zdroj)

Ukazování pomáhá dětem se zapamatováním. Básničku říkáme několikrát za sebou, dokud se děti nezačnou chytat. 

Pohybová hra na dny v týdnu

Děti se rozdělí na dny v týdnu a pokouší se seřadit se do řady, jak jdou dny v týdnu za sebou. Musí to stihnout, než doříkáme básničku.

Těžší varianta je samozřejmě bez básničky.

Tím, že jim básničku říkáme a ukazujeme, jim sice napovídáme, ale zároveň slova slyší stále dokola a rychleji si je zapamatují.

Pohádka O slunci

Je skvělé mít po ruce papírové hodiny a ukazovat dětem, kolik v pohádce zrovna je.

Ráno

„Crrrrrrr!!!“ zazvonil modrý budík a z nadýchaných růžových peřin vykoukl paprsek, aby křiklouna zamáčkl. Bylo přesně šest hodin ráno, když se slunce vykulilo z pelíšku. Posadilo se na kraj postýlky, zívlo si, promnulo si oči a nakonec strčilo dvě zlaté nožky do nebeských bačkůrek. V sedm hodin vyskočilo na oblohu, uvelebilo se nad obzorem a začalo snídat obláčkové koláčky s ranní rosou. Za chvíli ho vyrušil křik:

„Jé, dneska bude ale krásný den,“ volaly děti, které zrovna šly do školy, a ukazovaly si na sluníčko. To se podívalo na svůj modrý budík a křiklo na nezbedy:

„Ale honem utíkejte, vždyť už je osm hodin a vy už máte být dávno ve třídě!“ Děti se rozesmály a rozběhly se, protože právě zvonilo na vyučování.

Dopoledne

Slunce se po snídani spokojeně protáhlo a vyrazilo na svou denní pouť na vrchol nebe. Jenže je to pořád do kopce, a tak už v devět hodin bylo unavené a muselo si odpočinout. 

„Co si tu posedáváš?“ zlobilo se hejno hus, když letělo kolem. „Máš přece putovat po nebi a ne tady lenošit!“

„Bolí mě nohy,“ postěžovalo si slunce.

„A nás křídla! Každý máme nějaké povinnosti. My musíme létat, abychom našly ten správný rybník, kde vyvedeme mladé, děti musí chodit do školky nebo do školy, aby se toho hodně naučily, dospělí zas do práce, aby vydělali peníze, a ty, ty máš všem svítit na cestu, tak tady nelenoš a pěkně ťapej po obloze.“

Poledne

Slunce se neochotně postavilo na zlaté nožky a opět se vydalo na cestu. Minula desátá hodina, minula jedenáctá hodina a blížilo se poledne. Zlatý klučina už z posledních sil zdolával několik zbývajících metrů. A když na kostelní věži odbila dvanáctá hodina, posadil se na úplném vršku nebe, spokojeně si oddechl a vybalil oběd.

Seděl nahoře a sledoval svět pod sebou, jako když člověk vyšplhá na vysokou horu, a pak odpočívá a jen pozoruje tu krásu kolem. I dole na zemi všichni usedali k obědům a přáli si dobrou chuť. Jenže čas neúprosně běžel dál a modrý budík už hlásil, že je třeba pokračovat. 

Odpoledne

„To už žádná námaha nebude, poběžím z kopce dolů,“ pomyslelo si slunce a vyrazilo na cestu. Minula jedna hodina, minula druhá, a když byly hodiny tři, zaslechlo najednou veliký křik. Podívalo se z nebe dolů a uvidělo hromadu dětí běžících ze škol a školek rovnou na hřiště. Křičely, volaly, smály se a těšily se na kopec zábavy s míčem a na houpačkách. Slunce se na ně zářivě usmálo a pořádně jim na hřiště posvítilo.

Jenže to už byly čtyři hodiny a byl čas na malou svačinku. Sluníčku už chyběl jen kousek, než se dostane opět k obzoru, a tak se usadilo nad rybníkem Ťulíkem a napilo se z něj.

Večer

„Kdo mi to tu bere vodu?“ ozvalo se najednou.

Slunce kouká, kouká, ale nic nevidí.

„Tady dole, ty popleto,“ zabručelo to z rákosí a vykoukla hlava velkého kapra.

„Neboj se,“ usmálo se sluníčko, „jen jsem si svlažilo pusu. Putuji celý den po nebi a mělo jsem žízeň. Nevypiji ti celý rybník.“

„Dobrá, dobrá,“ přestal se mračit kapr a hned se začal vyptávat: „A jak víš, kdy je ráno a kdy dopoledne, poledne, odpoledne a večer?“ 

„Mám takový speciální budík, který mi říká, kolik je hodin. Podle něj vstanu a vydám se na cestu.“

„Jé, to by se mi také líbilo, mít hodiny a vědět kolik je,“ zasnil se kapr. „Kolik je třeba teď?“

„Pět hodin. A jestli chceš, můžu ti ten budík dát. Mám doma ještě jeden.“

„Opravdu? Dám ti za něj své tři nejkrásnější šupiny!“ kapříkovi zasvítila očka.

„Platí,“ zazářilo slunce.

A tak se stalo, že kapr přišel k hodinám. Sluníčko se s ním rozloučilo, aby ušlo poslední kousek cesty.

Bylo šest hodin večer, zlatý klučina seskočil z oblohy rovnou do červánkových peřin a zachumlal se do nich. Začalo se stmívat a s putováním po obloze byl na řadě měsíček. Sluníčko zavřelo oči a nechalo si zdát sny o dětech a putování po výšinách.

Kapr a hodiny

Následuje veselá písnička s tanečkem. Snažila jsem se najít i nahrávku, tak alespoň tato ilustrační:

Koupil kapr hodiny, že nebyly vodní,
utopil je v rybníce, stály mu den po dni.
//: Tik, tak, ryba, rak, tik, tak, ryba, rak. ://

Vzkázal kapr po sumci své tetičce štice:
Prodám ti ty hodiny za čtyři bělice.
//: Tik, tak, ryba, rak, tik, tak, ryba, rak. ://

Štika sčítá penízky v tůni u leknínu:
Nechci ty tvé hodiny ani za šupinu.
//: Tik, tak, ryba, rak, tik, tak, ryba, rak. ://

Perpentykl uplaval, hrají si s ním mníci.
Kapr měří hodiny zas jen při měsíci.
//: Tik, tak, ryba, rak, tik, tak, ryba, rak. :// (zdroj)

Stojíme v kroužku, držíme se za ruce a nejdříve jdeme všichni vpravo, potom vlevo a na refrén se po dvojicích otočíme proti sobě (je dobré si dvojice ujasnit předem) a střídavě tleskáme svýma rukama a do rukou toho druhého.

Perpentykl je starý výraz pro kyvadlo.

Hra na hodiny

Pustíme si hudební kulisu (soudtrack z filmu Hodiny, hudba Philip Glass):

Stojíme s dětmi v prostoru a držíme v ruce papírové hodiny. Ukazujeme na nich, kolik je hodina a úkolem dětí je se seskupit do skupinky ve správném počtu (když ukážu například dvanáct hodin, děti se seskupí do skupiny po dvanácti).

Druhá varianta je, že každé dítě pracuje samo za sebe a před sebou má hromádku dvanácti plyšáků/autíček/pastelek …, z nichž vytváří požadovaný počet.

Děti se nejen učí hodiny, ale také počítat a zároveň podvědomě nasávají hudbu, kterou je obklopíme.

Dramatická improvizace

Opět si pustíme hudební kulisu (soudtrack z filmu Hodiny, hudba Philip Glass) a děti mají za úkol pohybem ztvárnit den (probuzení, vstávání, čištění zubů … až do večera a usínání). Můžeme ji s tím pomoct a zatančit si s nimi.

Pro malé děti by to mohl být obtížný úkol, ale když budeme tančit s nimi, okoukají náš způsob ztvárnění různých činností a příště už si budou vědět rady.

Další tip k pohádce

Vytvořila jsem sadu hudebních pracovních listů, které se týkají tématu ročních období, měsíců v roce, dnů v týdnu a hodin! V poslední části, která pracuje se dny v týdnu a hodinami, naleznete hned 10 aktivit:

  • dny v týdnu
  • hra na tělo
  • spojovačka – porozumění textu
  • rytmická paměťová hra
  • pohybová hra – najdi správný den
  • budík k učení se hodin
  • rytmické houpání se na vlnkách
  • rébus – bludiště
  • hra s dynamikou – hlasitostí
  • čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá – ukazování
 
Aktivity rozvíjejí motivy z dnešního článku a rozhodně se nebudete nudit!

V sadě najdete ještě dalších 10 aktivit:

  • 5 k ročnímu období
  • 5 k měsícům v roce
  • + metodika

Nenechte si to ujít!

Přeji vám krásný čas 🍀

Líbí se vám mé články a chtěli byste mě podpořit? Kupte mi kafe ☕️

Pošlete článek do světa:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Přečtěte si také ...

Kam za hudebními tipy

Píšete mi moc krásné e-maily, jak se vám CoČech líbí a jak mé tipy rádi využíváte. Zajímá vás, kde se berou? Nosím v hlavě obrovské množství …

Hudební hry, které nezklamou

Také občas přemýšlíte, čím zrovna teď zabavit děti? Mám dnes pro vás hudební hry, které to udělají za vás a zároveň vloží do mozaiky dětského …

Jak na – Adámku náš

Úvod Lidová hudba je pokladem každého národa. Skrývá v sobě historii, lásku k lidem, k vlasti i krásu jazyka. Slova o životě a o všedních …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.