28. září je fajn den. Nejen že je volno, svátek má jeden z významných Čechů, ale hlavně rostou houby. Právě na ně si tentokrát vyrazil skřítek Jeseníček, ale nějak se při tom houbaření zapomněl, zabloudil až pod Blaník, a kdyby nepotkal svatého Václava, možná by v tamních lesích zůstal celý zbytek podzimu.

Tentokrát nás tedy čeká vyprávění na téma svátek svatého Václava a houbaření.

Zvířátka, vstávejte

Dnes se skřítek Jeseníček probudil brzy, protože se už nemohl dočkat, až vyrazí na svou velkou výpravu. Jen co se první sluneční paprsky dotkly větví starého dubu, stál na mezi se zvonečkem v ruce a zpíval:

Cililink, rosa se třpytí, (paní učitelka zacinká na zvonek poprvé)

Cililink, slunce už svítí. (paní učitelka zacinká na zvonek podruhé)

Očička promněte, veverky, (děti si promnou oči)

ustelte mechové postýlky. (rukama uhladí prostor před sebou).

Hříbkové, zdvihněte kloboučky, (dají si ruce na hlavu a vytvoří klobouček, pak zdvihnou hlavu)

Cvrčkové, nalaďte housličky. (předvádí hru na housle)

Mravenci spěchejte do práce, (vyskočí na nohy)

s veselou, vždyť je to legrace. (otočí se kolem své osy)

Ptáčkové, po nebi létejte, (udělají křidélka a předvedou ptáčky)

zpívejte, sluníčko vítejte. (zamávají)

Zvířátka, vylezte z pelíšků ven, (dají si ruce k puse a volají)

Skřítek vám přeje překrásný den. (ukloní se)

 

Když jsem šel z hub

Jakmile měl všechny povinnosti hotové, vzal do ruky košík a vyrazil na výpravu do hloubi lesa. Houby voněly už zdálky a Jeseníček se nemohl dočkat, až si uvaří bramboračku s tou lesní dobrotou. 

Vykračoval si lesem, rozhlížel se na všechny strany a zpíval si do kroku:

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub,
našla ho Jóhana s dlouhejma nóhama.
Já na ní dup,
dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu z drdolu chlup.

Kdo by neznal písničku, dala jsem vám sem jedno provedení. Další tip, jak si s písničkou hrát pak najdete v Hýbánkách na Déčku – zde.

Já ji s dětmi zpívám bez doprovodu, chodíme po místnosti, rytmicky se doprovázíme hrou na tělo a předvádíme, že sbíráme houby. 

Bedly

Skřítek si zpíval,  sbíral houby do košíku, když tu ho zastavil nějaký zvláštní zvuk. Takové dva pisklavé hlásky a přicházelo to z pod jedle. Opatrně se vydal tím směrem, až je zahlédl. V trávě tam seděly dvě slečny bedly a hádaly se, která z nich je krásnější.

„Drahá kolegyně,“ povídá ta první, „jestli si myslíte, že jste tu nejkrásnější v celém lese, tak to se šeredně mýlíte. Sukénku nemáte jen vy, ale i já.“

„Ale milá zlatá, vždyť se na svou sukničku podívejte,“ uchichtla se ta druhá, „máte ji celou ožranou od slimáků.“

„No to se na mě nezlobte, ale mít sukni s dírami je hitem poslední sezóny, to jste neslyšela? Dokonce i slečna Červená, a to je mezi houbami největší krasavice, ji má zkrácenou a samý cár. Navíc právě ona minulý týden vyhrála soutěž o nejkrásnější muchomůrku. A to si na klobouk nemusí dávat vůbec žádnou ozdobu, stačí jí jen její puntíky.“

„Co je mi po tom, ať si vyhrává soutěže krásy. Raději budu krásná a hodná, než nejkrásnější a jedovatá.“

Jeseníček se usmál nad jejich malichernou hádkou a rozhodl se, že je do košíku dávat nebude. Co kdyby se hádaly i tam a on by je musel celý den poslouchat? Když o nich ale přemýšlel, napadla ho písnička:

Povídala bedla bedle,
vy jste vedle jak ta jedle,
//: na klobouku květinky
nosí jednom slečinky. ://

Povídala bedla bedle,
nejsem vedle jak ta jedle,
//: na klobouku slimáka,
to mě vůbec neláká. ://

Slova se zpívají na melodii Prší, prší a pocházejí z moc povedeného zpěvníku Logopedické písničky. Vřele doporučuji. 

Kníže Václav

A tak si skřítek vykračoval lesem, až se slunce začalo sklánět k obzoru. Košík už měl plný, a tak začal pomýšlet na návrat domů. Jenže když se rozhlédl kolem, zjistil, že les vůbec nepoznává. Vůbec nevěděl, kde je a kudy vede cesta ke starému dubu.

„Kde to jsem? Kam jsem se to dostal? Celou cestu jsem měl oči zabořené do mechu, jak jsem hledal houby, a nedával jsem pozor, kam jdu.“

Položil košík do trávy a usedavě se rozplakal.

Najednou se před ním objevil obrovským člověk celý oblečený do brnění. Jeseníček polekaně vyskočil, ale rytíř řekl:

„Dobrý večer, vznešený poutníče. Kdo jsi a copak dovedlo tvé kroky až pod horu Blaník?“

„Dobrý večer, pane rytíři, jsem skřítek Jeseníček z lesa U Starého dubu. Šel jsem na houby, a když už jsem se chtěl vrátit, zjistil jsem, že jsem se ztratil.“

„Ano, ano, takových ztracených houbařů pobíhá v našich hlubokých hvozdech mnoho. Máš ale velké štěstí, že jsi zabloudil sem. Jsem kníže Václav. Spím tady v hoře Blaník se svou armádou rytířů a střežíme blaho české země, neboť jak pověst praví – až bude Čechům nejhůře, otevře se hora Blaník a rytíři se svatým Václavem vyjedou na pomoc.“

„A pane kníže, když jste venku, to je Čechám špatně?“ vykulil oči skřítek.

„Ne, není. Ale mám dnes svátek, proto jsem se vypravil obhlédnout svou zem, jestli je všechno v pořádku. Vystoupím z hory a co nevidím? Jednoho malého ztraceného skřítka s košíkem hub.“

Skřítek se začervenal a sklopil oči.

„Následuj mne tedy. Vím, kde se nachází starý dub a dovedu Tě domů.“

Skřítek vděčně přijal pomoc knížete Václava a společně došli až k dubu. Tam se rozloučili, Jeseníček se hluboce poklonil a kníže pokračoval ve své sváteční obchůzce. 

Celou noc se pak skřítkovi zdálo o rytířích, králích a princeznách a v hlavě mu zněla píseň, která oslavovala knížete Václava.

Po pohádce si děti mohou lehnout na koberec, zavřít oči a snít spolu s Jeseníčkem o dávných časech králů a knížat. K odpočinku jim můžeme pustit středověký chorál Svatý Václave:

Další aktivity k pohádce

K pohádce se pěkně hodí popovídat si s dětmi o knížeti Václavovi (já tedy asi vynechám jeho smrt, ale jinak budu mluvit o jeho životě a zejména o pověsti o hoře Blaník).

Na pinterestu jsem pro vás připravila nástěnku s tématem Houby.

A samozřejmě se na houby můžete s dětmi vypravit, případně navštívit nějakého svatého Václava – ať už v kostele nebo na Václaváku.

 

Hudbě zdar a krásný státní svátek! 🍀

Pošlete článek do světa:
Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přečtěte si také ...

Jak se pod starým dubem pekly zelné placky

Nejen jablka, kaštany a brambory, ale prý i zelí patří k podzimu. Jak to tedy vypadalo tentokrát v lese U Starého dubu? Skřítek Jeseníček se …

Jak v lese U Starého dubu vítali podzim

Blíží se podzimní rovnodennost, čímž oficiálně končí léto a začíná podzim. V lese U Starého dubu chystají slavnost, aby změnu ročního období pořádně oslavili. Celé …

Jak datel ztratil čepičku

Jak to vypadá, když datel, vážený pan doktor stromů, ztratí svou pověstnou červenou čepičku? A jak mu skřítek Jeseníček pomůže? Pokračování našeho podzimního vyprávění je …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.