Střední hudební tempo
Věděli jste, že existuje něco, co bylo popsáno jako střední hudební tempo?
Jedná se o tempo, které se blíží srdečnímu tepu nebo klidné chůzi (čtvrťová nota = 90, tzn. o polovinu rychlejší, než je tikot hodin). Dokonce když máme hrát skladbu v pomalejším tempu, máme tendenci zrychlovat, a když hrajeme skladbu v rychlejším tempu, máme tendenci zpomalovat. Toto střední hudební tempo je východiskem pro dětské tělesné pohyby spojené s hudbou. Pohyby, které má dítě vykonávat v rychlejším nebo pomalejším tempu, než je „střední tempo“, vzbuzují u něho nechuť a brzkou únavu. Samotné tempo však nestojí v hudbě samostatně, ale je jednou ze složek, které tvoří rytmus.
Co je to rytmus?
Při rozvoji smyslu pro rytmus je dobré si uvědomit, co to vůbec smysl pro rytmus je. Jedná se o schopnost vnímat a prožívat hudební rytmus, adekvátně na něj motoricky reagovat, reprodukovat ho a vytvářet.
Rytmus začínáme vnímat již v prenatálním období, kdy na nás působí například rytmus matčina srdce nebo její chůze. Prožívání rytmu a následná motorická reakce se vyvíjí v kojeneckém a pak hlavně v batolecím věku. Proto celé generace před námi rytmicky houpaly své ratolesti v náručí, říkaly jim nespočet říkanek, které jsou často doprovázeny pohybem, tleskaly, dupaly, plácaly atd. Rytmus se totiž dítěti předává nejen sluchem, ale zejména skrz tělo dospělého, který s ním rytmicky pohybuje, popleskává ho, ťuká do něj apod. Postupem času a s rozvojem motoriky je dítě schopno vyjadřování rytmu pomocí vlastního těla vyladit do přesnosti přiměřené jeho věku. S dalším vývojem se rozvíjí i schopnost ovládat jednoduché hudební nástroje Orffova instrumentáře (dřívka, prstové činelky, chrastidla, bubínky atd.) a dosáhnout opět přiměřené rytmické přesnosti. V předškolním věku hudebně rozvíjené děti již nemají problém se zopakováním například zatleskaného rytmického motivu.
Bohužel ne všechny to zvládnou. Je ale malá pravděpodobnost, že by za to mohly. Když se s rytmem setkají ve větší míře jen jako posluchači, smysl pro rytmus se u nich nerozvine tolik, jako se rozvine u aktivně zapojených dětí. Stejně tak se nadšený fotbalový fanoušek nestane ze svého sedadla fotbalovou hvězdou pouhým sledováním fotbalu 🙂
Jak na rytmus
Obrovského pomocníka máme v již zmíněných říkadlech. Ty nám pomáhají nejen svým vlastním slovním rytmem (střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, dlouhých a krátkých slabik apod.), ale i rytmickým přednesem. Říkadla by neměla být vyprávěna jako pohádka, měla by klapat jako kolovrátek. Jen tehdy splní své poslání a položí základy rozvinutému rytmickému cítění.
Rytmus je neoddělitelná součást hudby, bez správného počítání posluchač také nemusí poznat, co že to slyší za píseň, a to by byla škoda 🙂 … a proto, dcerko:
Paci, paci, pacičky, táta koupil botičky … 🙂
Použitá literatura
SEDLÁK, František a Hana VÁŇOVÁ. Hudební psychologie pro učitele. 2. Praha: Karolinum, 2013, s. 135-145. ISBN 978-80-246-2060-2.