Při rozvoji smyslu pro rytmus je dobré si uvědomit, co to vůbec smysl pro rytmus je. Jedná se o schopnost vnímat a prožívat hudební rytmus, adekvátně na něj motoricky reagovat, reprodukovat ho a vytvářet.

Rytmus začínáme vnímat již v prenatálním období, kdy na nás působí například rytmus matčina srdce nebo její chůze. Prožívání rytmu a následná motorická reakce se vyvíjí v kojeneckém a pak hlavně v batolecím věku. Proto celé generace před námi rytmicky houpaly své ratolesti v náručí, říkaly jim nespočet říkanek, které jsou často doprovázeny pohybem, tleskaly, dupaly, plácaly atd. Rytmus se totiž dítěti předává nejen sluchem, ale zejména skrz tělo dospělého, který s ním rytmicky pohybuje, popleskává ho, ťuká do něj apod. Postupem času a s rozvojem motoriky je dítě schopno vyjadřování rytmu pomocí vlastního těla vyladit do přesnosti přiměřené jeho věku. S dalším vývojem se rozvíjí i schopnost ovládat jednoduché hudební nástroje Orffova instrumentáře (dřívka, prstové činelky, chrastidla, bubínky atd.) a dosáhnout opět přiměřené rytmické přesnosti. V předškolním věku hudebně rozvíjené děti již nemají problém se zopakováním například zatleskaného rytmického motivu.

Bohužel ne všechny to zvládnou. Je ale malá pravděpodobnost, že by za to mohly. Když se s rytmem setkají ve větší míře jen jako posluchači, smysl pro rytmus se u nich nerozvine tolik, jako se rozvine u aktivně zapojených dětí. Stejně tak se nadšený fotbalový fanoušek nestane ze svého sedadla fotbalovou hvězdou pouhým sledováním fotbalu 🙂