Venku je zima a začíná poletovat sníh. Sedíte s dětmi u kamen, v ruce držíte teplý pečený čaj, který voní po skořici a hřebíčku, a do místnosti se začíná vkrádat nesmělými krůčky předadventní čas. Svatý Martin se blíží na svém bílém koni a přiváží s sebou zimu. Už chybí jen jediné – otevřít knížku a začít číst nějakou hezkou pohádku …

… Bylo, nebylo. V lese pod jedním starým dubem spal skřítek Jeseníček. Spal a bylo mu teploučko, protože dřímal v huňatém červeném plášti svatého Martina … 

Přidejte si k huse, svatomartinským rohlíčkům a vínu i hudbu a zamuzicírujte si s dětmi u pohádky.

Svatý Martin

Ještě ani nebylo úplně světlo. Jeseníček si dřímal pod svou pruhovanou peřinou, když tu ho ze spánku vytrhl neznámý zvuk. Takové cinkání a klapání a dusání. Co to jen může být? Skřítek přemýšlel a protíral si očka.

Vylezl z pelíšku, zachumlal se do kabátku, vystrčil nos ze dveří a chvilku nemohl přijít na to, co to vlastně vidí. Před ním přešlapovaly čtyři bílé vysoké nohy a odněkud shora se ozval hluboký hlas:

 „Dobré ráno, dobrý skřítku.“

Jeseníček zamžoural do rodícího se dne. Z mlhy se vynořil obrovský kůň a na něm seděl vznešený muž, celý zahalený do červeného pláště.

„Dobré ráno,“ odpověděl skřítek. 

„Jsem svatý Martin a projíždím krajem, abych vám přivezl zimu. Stala se mi ale taková nemilá věc. Když jsem projížděl lesem, podkova mého koně cinkla o kámen, spadla a ztratila se. Kůň ale své podkovy potřebuje, aby nekulhal a já abych stihl objet celou zem. Nezahlédl jsi ji včera někde náhodou?“ 

„Ne, pane Martine,“ odpověděl skřítek, „ale můžeme se po ní spolu podívat. Jen co vzbudím les, jsem vám k službám.“ Na ta slova vyskočil na mez a začal s básničkou:

Cililink, rosa se třpytí, (paní učitelka zacinká na zvonek poprvé)

Cililink, slunce už svítí. (paní učitelka zacinká na zvonek podruhé)

Očička promněte, veverky, (děti si promnou oči)

ustelte mechové postýlky. (rukama uhladí prostor před sebou).

Hříbkové, zdvihněte kloboučky, (dají si ruce na hlavu a vytvoří klobouček, pak zdvihnou hlavu)

cvrčkové, nalaďte housličky. (předvádí hru na housle)

Mravenci spěchejte do práce, (vyskočí na nohy)

s veselou, vždyť je to legrace. (otočí se kolem své osy)

Ptáčkové, po nebi létejte, (udělají křidélka a předvedou ptáčky)

zpívejte, sluníčko vítejte. (zamávají)

Zvířátka, vylezte z pelíšků ven, (dají si ruce k puse a volají)

Skřítek vám přeje překrásný den. (ukloní se)

Na cestě s písničkou

Jen co byla zvířátka vzhůru, vydal se Jeseníček za svatým Martinem. Ten si ho vysadil k sobě na koně a vyrazil tím směrem, kudy přijel. Jeseníček ještě nikdy na koni nejel. Trochu to kondrcalo, houpalo, skákalo, ale moc se mu to líbilo, protože byl vysoko a viděl daleko.

Jak tak seděl a rozhlížel se kolem sebe, napadla ho písnička a vesele si ji začal prozpěvovat:

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám ovsa, oni skáčou hopsa.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám obroku, oni skáčou do skoku.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám jetele, oni skáčou vesele.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Pokud už máte doma kokosové ořechy, nevyhazujte skořápky, ale použijte je jako hudební nástroj. Když totiž s nimi budete ťukat o sebe, budou vydávat zvuk, jako když klapou podkovy. Pokud je nemáte, můžete použít dřívka, měchačky, bubínky nebo i činelky, aby ty podkovy pěkně zvonily. Zahrajte si na koníky, zpívejte písničku a „klapejte podkovami“ na hudební nástroje.

A když vás to bude bavit, můžete zpívat, hrát a vymýšlet další a další sloky, jako třeba:

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám travičku, oni skáčou chviličku.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám jablíčko, oni skáčou maličko.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám na pivo, oni skáčou nakřivo.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

… a tak dál.

Když zpívám, snažím se chodit v rytmu a i v rytmu ťukat. Děti to postupně napodobují a nebo si to i zkoušíme – ťukat jako jeden. Když jde o batolátko, nosím ho na zádech, a rytmus, který chůzí vytvářím, ono přirozeně nasává.

Jak hledali podkovu

A tak jeli a jeli, až dojeli na paseku, kde to podivně cinkalo.

„Tak jsme tady,“ zastavil koně Martin. „Tady někde bělouš ztratil podkovu, pořád tady ještě cinká.“

„Ano, slyším to,“ přitakal Jeseníček.

„Jenže já jsem moc velký a v trávě ji nemohu najít. Právě pro to jsem si vzal s sebou tebe. Jsi menší a mohl bys mít větší úspěch.“

„Nebojte se, pane Martine, skřítek Jeseníček nedopustí, aby se letošní zima zpozdila.“

A tak se dali do hledání.

Hra na hledání podkovy

Ke hře na hledání podkovy potřebujete zvoneček, činelky, triangl, skleničku a lžičku, zkrátka něco cinkavého. Děti si sednou na zem a zavřou oči. Vy se potichounku pohybujete po místnosti a na různých místech cinknete. Úkolem dětí je pozorně poslouchat a poznat, odkud zvuk jde.

II. varianta je, že děti sedí v kruhu a každé má něco cinkavého. Mají zavřené oči a vy chodíte kolem. Náhodně mlčky vyberete nějaké dítě, například se ho dotknete, a to cinkne, pak hned zase zavře oči. Úkolem dětí je poznat, které z dětí cinkalo. 

Cílem těchto her je nejen zábava, ale bystříte jimi dětský sluch.

Kolébavé husy

Jenže ať hledali, jak hledali, podkovu se jim najít nedařilo. Svatý Martin byl smutnější a smutnější a skřítek zas celý popletený, že se mu něco nevede. Najednou ale zaslechli písničku, která se nesla od pěšiny, co vedla k blízké hájovně. Po cestičce si to štrádují husy a kejhají si:

Kolébavé husy jdou
pěkně v řadě za sebou.
Pak se vrhnou do rybníka,
až to cáká, až to stříká.

Napodobujeme husy – sedneme si do dřepu a kolébavě se v něm rozejdeme. Dlaně si dáme na ramena a paže nám budou představovat křídla, kterými mužeme mávat.

Jedna věc je rytmicky tleskat, složitější je ale rytmicky pohybovat celým tělem. Zkuste to s dětmi, abyste se kolébali všichni stejně. Bude to chtít chvilku cviku, ale pak z vás bude krásné hejno.

Jak se podkova našla

„Haló, dámy!“ zavolal na husy Jeseníček. „Neviděly jste tu někde koňskou podkovu?“

„Gagaga, skřítku, gagaga. Jedna leží vedle hájovny.“

„To asi nebude ta běloušova, my kolem hájovny nejeli.“ zazoufal si svatý Martin.

„No ona ji tam přinesla straka a znáte straky. Jak vidí něco blyštivého, hned si to chtějí odnést do hnízda. Jenže podkova, to je pořádné sousto. Neunesla ji, tak ji jen postrkovala a u hájovny to vzdala,“ vysvětlovaly husy.

Rázem byl Martin i s Jeseníčkem na koni, rychle poděkovali a hnali se k hájovně. A byla tam. Ležela přímo před ní. Martin se celý rozzářil, nasadil ji zpátky běloušovi na kopyto a s úsměvem povídá:

„Děkuji ti skřítku, že jsi mi pomohl s hledáním. Zachránil jsi celý listopad!“

Skřítek se trochu začervenal a pak zvedl oči: „To nic nebylo a husy nám poradily.“

Svatý Martin se usmál, vzal nůž a odřízl kus svého pláště. Přesně tak velký, aby se do něj mohl skřítek zachumlat a bylo mu teplo.

„To máš ode mne na památku,“ pověděl Martin.

Skřítek poděkoval a uklonil se tak hluboko, že se nosem dotkl špičky své skřítčí botičky. Když se rozloučili a Jeseníček se vydal k domovu, v uších se mu vylíhla písnička. Právě začínalo sněžit.

Na svatého Martina,
kouřilo se z komína.
Za komínem meluzína,
kvílí, skučí – přijde zima.
Pak se nebe zamračilo,
náhle bylo všude bílo.
Svatý Martin na svém koni,
bílé mraky nebem honí.

Noty ke stažení zde.

Rozdělení pláště a husy, které něco prozradily, pochází z původní legendy o svatém Martinovi. Nejen ji, ale i další hromadu hudebních tipů najdete v mém loňském článku.

Další aktivity k pohádce

Nástěnka na pinterestu pro svatomartinské tvoření s dětmi.

Ať husa i víno chutná! 🍀

Líbí se vám mé články a chtěli byste mě podpořit? Kupte mi kafe ☕️

Pošlete článek do světa:

5 komentářů

  1. Dobrý den, ráda bych poděkovala za váš krásný projektový den na sv. Martina. Určitě využiji, je super!!! A určitě se podívám i na vaše další nápady. Mnohokrát děkuji, že mohu vaše nápady použít. S díky M.

  2. dobrý večer,
    Vaše pohádka o sv.Martinovi se mi moc líbí chtěla bych Vás poprosit o zaslání hudební pohádky na mail. Moc děkuji za ochotu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Přečtěte si také ...

Kam za hudebními tipy

Píšete mi moc krásné e-maily, jak se vám CoČech líbí a jak mé tipy rádi využíváte. Zajímá vás, kde se berou? Nosím v hlavě obrovské množství …

Hudební hry, které nezklamou

Také občas přemýšlíte, čím zrovna teď zabavit děti? Mám dnes pro vás hudební hry, které to udělají za vás a zároveň vloží do mozaiky dětského …

Jak na – Adámku náš

Úvod Lidová hudba je pokladem každého národa. Skrývá v sobě historii, lásku k lidem, k vlasti i krásu jazyka. Slova o životě a o všedních …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.