Koncertní a divadelní sezóna se už pěkně rozjela a muzikanti zavítali také do lesa U Starého dubu, kde stojí malé lesní divadélko. I skřítek Jeseníček se vydá na koncert a je to taková krása, až uši přecházejí.

Potok, Holka modrooká, koloběh vody, koncert, hudební nástroje, Vltava a Kočka leze dírou. To vše vás čeká v dalším pokračování pohádky o Jeseníčkovi.

Cililink ...

Cililink, rosa se třpytí, (paní učitelka zacinká na zvonek poprvé)

Cililink, slunce už svítí. (paní učitelka zacinká na zvonek podruhé)

Očička promněte, veverky, (děti si promnou oči)

ustelte mechové postýlky. (rukama uhladí prostor před sebou).

Hříbkové, zdvihněte kloboučky, (dají si ruce na hlavu a vytvoří klobouček, pak zdvihnou hlavu)

Cvrčkové, nalaďte housličky. (předvádí hru na housle)

Mravenci spěchejte do práce, (vyskočí na nohy)

s veselou, vždyť je to legrace. (otočí se kolem své osy)

Ptáčkové, po nebi létejte, (udělají křidélka a předvedou ptáčky)

zpívejte, sluníčko vítejte. (zamávají)

Zvířátka, vylezte z pelíšků ven, (dají si ruce k puse a volají)

Skřítek vám přeje překrásný den. (ukloní se)

 

Když skřítek probudil všechny ospalce, vydal se na podzimní procházku spadaným listím. Slunce sice svítilo, ale už moc nehřálo. V lese bylo chladno a jen na pasekách se vyhřívaly poslední včelky. Jeseníček měl v plánu se jít podívat až k hájovně hajného Mrkvičky. Slíbil totiž místnímu drakovi, že ho přijde navštívit. 

Šel a šel po známé pěšince, šplhal se zrovna do kopce, když tu najednou zaslechl cosi zvláštního. Přicházelo to ze zarostlého remízku. Odbočil tedy z cesty a vydal se za zvukem, aby té záhadě přišel na kloub. Jenže i když prolézal houštím stále hlouběji a hlouběji do lesa, nemohl nic najít. Až najednou žbluňk a stojí po kotníky ve studené vodě.

„Jejda,“ povídá, „kde se tady vzala voda?“ Pořádně se rozhlédl a ona to není jen ledajaká voda, bublá tu potůček a ševelí si svou písničku. Právě tu, kterou skřítek zaslechl, když šel za drakem.

„Co tu děláš, potůčku?“ zeptal se tedy vody.

„Co by, teču,“ zaklokotal potok. 

„Ale že jsem si tě nikdy nevšiml,“ podivil se skřítek.

„To proto, že jsem tu nový. Právě jsem se tu pod kořenem po těch velkých deštích narodil, a tak si tu teď teču, bublám a zpívám.“

„Jů, ty umíš zpívat?“ podivil se Jeseníček.

„Samozřejmě, to přece umí každý potok,“ řekl a nadmul se pýchou.

„A zazpíváš mi něco, prosím? Něco o potoku, jako jsi ty,“ zaškemral skřítek. A protože to byl pyšný potok, nenechal se dlouho pobízet a už začal bublat.

Holka modrooká

Holka modrooká, nesedávej u potoka,
holka modrooká, nesedávej tam.
V potoce je velká voda,
vezme-li tě, bude škoda.
Holka modrooká, nesedávej tam.

Holka modrooká, nesedávej u potoka,
holka modrooká, nesedávej tam.
V potoce se voda točí,
podemele tvoje oči.
Holka modrooká, nesedávej tam.

Holka modrooká, nesedávej u potoka,
holka modrooká, nesedávej tam.
V potoce je hastrmánek,
zatahá tě za copánek.
Holka modrooká, nesedávej tam.

Jedna polovina dětí zpívá a druhá polovina může rytmicky bublat brčkem do vody.

„Ty jsi ale šikovný. Vůbec jsem nevěděl, co voda dokáže,“ uznale tleskal skřítek.

„Ty toho ještě nevíš, skřítku. Voda má svou paměť, a i když jsem tu teprve nový, vím věci, které neví ani nejstarší sova v lese. Paměti si předáváme z kapičky na kapičku. Chvíli poteču potokem, pak řekou až do moře, abych se za slunných dnů změnil v páru a stoupal až do nebe. To bys nevěřil, jaká krása je plout po mráčku. Pak ale mrak zavelí: ‚Konec, vystupovat!‘ a já po kapkách spadnu na zem, abych zalil květiny a nakonec zase někde vybublal jako pramen. Cestuji po celém světě. Proto toho tolik vím.“

Skřítek se nestačil divit.

„Vím třeba také to, že lidé mě obdivují, malují mě a dokonce o mně skládají písně. Jednu takovou píseň budou hrát dnes večer v tom malém přírodním divadle, co je na druhé straně lesa. Chystají tam koncert.“

„Vážně? Tak to musím běžet. Hrozně moc bych to chtěl slyšet,“ vyskočil skřítek. „Moc mě těšilo, potůčku. Zase přijdu a budeš mi povídat o světě.“

Rozloučili se a skřítek už pelášil, aby se stihl připravit.

Když dorazil do lesního divadla, všechno už bylo přichystané. Nástroje ležely na židlích a čekaly na své majitele. Skřítek si je prohlížel a snažil se je všechny pojmenovat.

Jaké nástroje viděl skřítek

Poznáte všechny hudební nástroje podle zvuku?

Koncert

Když přišli muzikanti, diváci začali tleskat. Jako poslední dorazil dirigent, hudebníci se zvedli a on se uklonil. Potom prvnímu houslistovi podal ruku, usadil hráče a rozhostilo se ticho.

Tu najednou potichounku hudba spustila. Nejdřív jen tak bublala, jako když se po kamenech přelévá potok, pak zesílila a rozběhla se korytem řeky. Jeseníčkovi se zdálo, že tu hudbu už někde slyšel, ale nemohl si vzpomenout kde. Pak zatroubily lesní rohy, jako kdyby se chystal v lese hon. A voda s hudbou plynula dál. Teď se skřítkovi zdálo, že se ocitl uprostřed vesnice na tancovačce, než ho hudba odnesla zase do lesa tentokrát mezi víly. Když tu opět zazněla ta známá melodie.

„Vždyť je to jako písnička Kočka leze dírou!“ vykřikl Jeseníček.

„Pšššššššš!!!“ ozvalo se ze všech stran. Skřítek se nechal unést, zapomněl, že má být potichu, že se na koncertě nemluví a jen poslouchá. Začervenal se a omluvně sklopil uši. A už ho zase hudba unášela dál. Zněla tak divoce, jako kdyby řeka tekla hodně rychle. A pak zas ta kočka. Tentokrát ale zůstal potichu a nevykřikl. Najednou si přišel jako na knížecím dvoře. Voda ho donesla až k nějakému vznešenému knížeti. A potom už plynula pryč, dál a dál, až dozněla úplně.

Skřítek byl celý nadšený. Divoce tleskal s ostatními. Muzikanti stáli, dirigent se klaněl a potlesk nebral konce. 

Když se pak Jeseníček vracel domů, zpíval si Kočka leze dírou, a při usínání slyšel znovu zurčet vodu.

Kočka leze dírou

Písničku můžeme doprovodit lehkým tanečkem, kdy se chytíme v kruhu za ruce a rytmicky děláme krok dopředu a dozadu pořád dokola.

Vltava

Skřítek na koncertě slyšel Vltavu Bedřicha Smetany, ale to jste už určitě poznali. 

Se střídajícími se motivy v symfonické básni vám může pomoct následující video:

Další aktivity k pohádce

Nástěnka na pinterestu vás může inspirovat k výrobě hudebních nástrojů.

Můžete s dětmi při poslechu hledat motiv Kočka leze dírou.

A také si můžete s dětmi povídat o koloběhu vody.

A nebo si Vltavu jen tak pusťte a nechejte děti, aby malovaly vodu, potok, řeku a jiné výjevy ze skladby. 

Rychloskica mé dcerky:

A co vy?

Posloucháte s dětmi vážnou hudbu? 

Mějte krásný podzimní čas 🍁

Líbí se vám mé články a chtěli byste mě podpořit? Kupte mi kafe ☕️

Pošlete článek do světa:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Přečtěte si také ...

Kam za hudebními tipy

Píšete mi moc krásné e-maily, jak se vám CoČech líbí a jak mé tipy rádi využíváte. Zajímá vás, kde se berou? Nosím v hlavě obrovské množství …

Hudební hry, které nezklamou

Také občas přemýšlíte, čím zrovna teď zabavit děti? Mám dnes pro vás hudební hry, které to udělají za vás a zároveň vloží do mozaiky dětského …

Jak na – Adámku náš

Úvod Lidová hudba je pokladem každého národa. Skrývá v sobě historii, lásku k lidem, k vlasti i krásu jazyka. Slova o životě a o všedních …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.