V minulém článku jsme se vydali do světa lodí a nakoukli do Ameriky a Afriky. Tentokrát se mnou nasedněte na letadlo a vyražte směr Austrálie a Asie. Připravte si tedy platné letenky, letadlo je připraveno k odletu … a nové hudební tipy k přečtení 😉

Letadlem

Abychom si zahráli na letadlo, rozdělíme děti do dvojic. Stojí naproti sobě, říkají následující básničku a ukazují si ji navzájem. Při odříkávání posledních dvou veršů si každé dítě hledá jinou dvojici.

Letí, letí letadlo, (letět)

pozor, aby nespadlo, (hrozit prstem)

když vyletí mezi mráčky, (ukázat rukama vzhůru)

pozdraví tam všechny ptáčky, (zamávat)

až obletí celý svět, (letí a hledá novou dvojici)

tak se vrátí na zem zpět.

Austrálie

Pokud jste četli minulý článek, hráli jsme si tam na zvířata ze Safari. Pro Austrálii mám připravenou tutéž hru, jen zvířata budou australská. Noty ke stažení zde.

V Austrálii také žije největší ledňáček na světě, kterému se říká Kookaburra a o kterém je následující kánon. Notový zápis zde.

A než odletíme za krásami Asie, zahrajeme si hru na klokany. Můžete zvolit ze dvou poslechových variant. Buď Saint-Saënsův Karneval zvířat a nebo soudobější Divokou symfonii od Dana Browna, o které jsem už také psala. Hra spočívá v tom, že děti seznámíme s motivem klokanů a ony jej pak mají rozeznat mezi ostatními zvířaty.

Asie

Byl – nebyl, žil – nežil jednou jeden japonský vládce, který se jmenoval Mori Motonari.

Motonari měl tři syny – Mori Takamoto, Kikkawa Motohara a Kobayakawa Takakag – které vedl ke vzájemné spolupráci ve prospěch klanu Mori.

Pověst tvrdí, že jednoho dne podal každému synovi po jednom šípu a řekl, aby je zlomili. Poté, co tak každý snadno učinil, vzal Motonari tři šípy a přikázal svým synům, aby zlomili všechny tři najednou. To však nedokázali a Motonari jim vysvětlil, že jeden šíp je snadné zlomit, ale tři šípy společně už ne.

Kterou ze starých českých pověstí nám tato japonská pověst připomíná? 😉 
 
Jako úvod k Asii a Japonsku se krásně nabízí právě tato pověst, na které se mi líbí, že i když Japonsko leží na druhé straně zeměkoule, pověst je velmi podobná naší pověsti o Svatoplukovi a jeho synech. I když je naše a japonská kultura velmi rozdílná, existují pravdy, které jsou pro všechny lidi stejné.

K Asii a všem dalším kontinentům existují perfektní zpěvníky Lenky Pospíšilové – edice Housle, basa, trumpeta, pojedeme do světa. Pokud byste hledali víc námětů, určitě sáhněte tam. 

K tomu jsem ale narazila na nádhernou japonskou lidovou píseň v úpravě japonské skupiny Akai Tori (The Red Birds). Jmenuje se Takeda No Komori Uta (Lullaby of Takeda). 

V popisu videa se dozvíte víc, ale alespoň stručně. Jedná se sice o ukolébavku, ale ze slov vyplývá, že ji zpívá dívka, která se narodila v tak chudých poměrech, že je násilím donucena pracovat v bohaté rodině a starat se jim o malé dítě.

Už se těším, až si o písni s dětmi budeme povídat a doprovodíme si ji pentatonicky na zvonkohry. Každý vlastní improvizací 🙂

Slovensko

Letadlo přilétá do Evropy a my přistáváme na Slovensku. Domů už se dopravíme vlakem 🚂

Když už ale na tom Slovensku jsme, mohli bychom si zazpívat slovenskou verzi písničky Prší prší a popovídat si o našich příbuzných jazycích. A já bych se tímto chtěla našim bratrům Slovákům omluvit … kdybych  svůj blog pojmenovávala dnes, spíš by to znělo třeba Co člověk, to muzikant 😉

Prší, prší len sa leje
nezatváraj milá dvere.
Milá má duša má
nezatváraj pred nama.

Keď som išiel od Zuzičky,
štrngali mi podkovičky.
štrngali, brngali,
sivé očká plakali.

Sivé očká, čo plačete,
veď vy moje nebudete,
budete iného
šuhajíčka švárneho.

Vlakem

Abychom se dostali domů, nasedneme do vlaku a zahrajeme si hru na vláčky.

Děti se rozdělí na skupinky po 3-4 dětech, postaví se za sebe a dělají vláčky. Nejprve jen tak jezdí po třídě a houkají. Potom přijde složitější část.

Jen první dítě (mašinka) má otevřené oči a veze vagónky, které mají zavřené oči. Mašinka tak dává velký pozor, aby s vláčkem nenabourala.

Doma

Dorazili jsme domů, a tak si zazpíváme jednu z našeho kraje 😊 A protože jsme každý z jiného, můžete si vybrat tu vaši nejoblíběnější 😉 U mě to bude Plzeňská věž 😇

Věřím, že jste načerpali inspiraci a aspoň trochu si se mnou a s dětmi zacestovali. 

Pošlete článek do světa:
Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přečtěte si také ...

Jak skřítka Jeseníčka zachránil svatý Václav

28. září je fajn den. Nejen že je volno, svátek má jeden z významných Čechů, ale hlavně rostou houby. Právě na ně si tentokrát vyrazil …

Jak v lese U Starého dubu vítali podzim

Blíží se podzimní rovnodennost, čímž oficiálně končí léto a začíná podzim. V lese U Starého dubu chystají slavnost, aby změnu ročního období pořádně oslavili. Celé …

Jak datel ztratil čepičku

Jak to vypadá, když datel, vážený pan doktor stromů, ztratí svou pověstnou červenou čepičku? A jak mu skřítek Jeseníček pomůže? Pokračování našeho podzimního vyprávění je …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.