Zapamatovat si, jak jdou za sebou měsíce v roce, nemusí být pro děti snadné. Když ale zapojíte tu správnou písničku, je to hračka.

Dnes na vás čekají Měsíce Jiřího Pavlici a jimi inspirovaná pohádka o dívence Alence, která se vydá hledat zlatou hvězdu pro svou nemocnou maminku.

Tentokrát si nejprve povíme celou pohádku a pak teprve přijde na řadu písnička. Vyprávění nám pomůže uvést téma.

Maminka

Na jedné samotě uprostřed velkých hor stál malý, útulný domeček. V něm nebydlela ježibaba ani sedm trpaslíků, chaloupka patřila mamince a její dceři Alence. Žily si tu štastně, spokojeně a nic jim nescházelo. U domku měly malé políčko a zahradu, kde pěstovaly zeleninu, ovoce i obilí, a na dvorku se prohánělo hejno slepic, kachen, husí, v králíkárně dupali králíci a na mezi se pásly kozy. 

Mamince s Alenkou se tu moc líbilo a nic víc nepotřebovaly.

Jenže jednou se stalo, že maminka onemocněla. Ležela v posteli v horečkách a blouznila. Alenka dělala, co mohla, aby maminku uzdravila, ale nic nepomáhalo. Zavolala tedy babičku kořenářku, aby jí poradila, co má dělat. 

Když babička přišla, chvíli prohlížela nemocnou, kroutila hlavou, až řekla:

„Nevím, Alenko, co tvou maminku trápí. Nikdy jsem se s takovou nemocí nesetkala a vůbec nevím, co ti poradit. Snad jen jedno … ale to není rada, spíš bláznovství,“ zamyslela se stařenka. 

„Povídej, kořenářko, udělám cokoli,“ zoufalo si děvče. 

„Kdysi dávno, když jsem byla asi jako ty, mi moje babička, od které jsem se všechno naučila, říkala, že prý existuje věc, která dokáže vyléčit úplně každou nemoc.“

„Co to je?“ vyhrkla Alenka.

„Zlatá hvězda utržená z nebe,“ zesmutněla kořenářka. „Ale tu nikdo nezíská.“

„Já to dokážu!“ vykřiklo děvče a už se začalo balit na cestu.

Měsíc Leden

Babička se usmála a slíbila, že zatím se bude o maminku starat. Alenka si připravila chleba s tvarohem na cestu, rozloučila se a vyběhla do světa.

Vydala se prvním směrem, který ji napadl. Začala stoupat po úzké cestičce do hor, protože tam bylo k nebi blíž. Čím výš byla, tím větší zima se dělala, čím déle šla, tím začínalo víc a víc sněžit, až se brodila sněhem, který jí sahal po kolena. Když už byla na kost promrzlá a začínalo se šeřit, zahlédla v dálce světélko. Vydala se tedy za ním, až se před ní objevila chaloupka celá z ledu, ve které se svítilo. Zaklepala, a když se dveře otevřely, stál v nich stařec s bílým vousem.

„Kdo mě to ruší?“ zaburácel.

„Dobrý den, dědečku,“ začala dívka, „jsem Alenka a hledám zlatou hvězdu z nebe utrženou, která by uzdravila mou maminku.“

„Jestli máš opravdu tak dobrou duši, pojď dál,“ řekl muž. „Já jsem vládce zimy, sněhu a ledu a mé jméno je Leden. Máš štěstí, že jsi venku neumrzla.“ A tak Alenka potkala prvního z dvanácti bratří. Dal jí teplý čaj i deku, ona mu na oplátku nabídla polovinu svého čerstvě pečeného chleba s tvarohem. Tak nádherně voněl, že Leden neodolal a s chutí ho snědl. 

Druhý den povídá Alence:

„Jsem sice králem zimy, ale zlatou hvězdu utrhnout nezvládnu, v lednu jsou moc vysoko. Pošlu tě ale za svým bratrem Únorem, a ten ti možná lépe pomůže. Tady máš na cestu ledové nanuky, ty on má moc rád.“

Měsíc Únor

Alenka poděkovala a vydala se dál. Už byl večer, sněhu ubylo, ale pořád byla zima. Najednou zaslechla jakési volání a hvízdání. Zastavila se, aby se rozhlédla, odkud ten zvuk pochází, když v dálce uviděla opět světélko. Vydala se za ním a dokonce i hvízdání sílilo. Vyšla z lesa a uviděla dalšího bělovlasého starce, který stál před domem, zpíval a pískal.

„Dobrý den, dědečku,“ pozdravila Alenka. „Posílá mě tvůj bratr Leden, pozdravuje a tady máš od něj ledové nanuky.“

„Dobrý den, děvče,“ podivil se stařec nad tou nezvyklou návštěvou. „A copak bys ráda?“

„Hledám zlatou hvězdu utrženou z nebe, která uzdraví mou nemocnou maminku.“

„Tak to tě musím zklamat, v únoru jsou hvězdy vysoko a já na ně nedosáhnu, abych ti jednu utrhl. Ale počkej do rána, pak ti ukáži cestu za svým dalším bratrem, ten by mohl vědět víc. Zatím mě ale nechej pracovat. Vábím skřivánka, protože už je nejvyšší čas, aby začalo jaro.“

Alenka poděkovala, unavená si sedla na zápraží a dívala se, jak dědeček zpívá a hvízdá.

Druhý den jí ukázal cestu za dalším bratrem a s sebou jí dal písničku.

Bratři

Jenže ani u bratra Března nepochodila. Poslal ji za bratrem Dubnem, ale nejdřív ji nakrmil pořádným krajícem s prvním jarním medem.

Bratr Duben ji poslal za bratrem Květnem a dal jí na cestu vodu z kouzelné studánky, která zaháněla únavu.

Ani Květen si nevěděl rady, ale poslal ji za bratrem Červnem a upletl jí věneček z jarního kvítí.

Červen si zrovna povídal se sluncem, když Alenka dorazila, ale dokonce ani sluníčko si nevědělo rady. Alenka si sedla na mez a dala se do pláče. Červen ji slunečním paprskem otřel mokré tváře a povídá:

„Neboj se, děvče. Ještě mám šest bratrů a určitě někdo z nich bude vědět, jak ti pomoci.“ A tak se Alenka vydala dál.

Bratr Červenec ji nakrmil mísou čerstvých jahod, Srpen ji schoval před bouřkou, Září jí dal na cestu voňavá jablíčka, Říjen plášť, který ji chránil před deštěm, a Listopad ho začaroval, aby byl teplý a neprofoukl. 

Měsíc Prosinec

Nikdo ale nedokázal Alence utrhnout hvězdu z nebe. Proto šla za posledním bratrem smutná, že ani on jí nepomůže a maminka se neuzdraví. Jenže když přicházela k poslední chaloupce, už svítil měsíc, kolem se třpytil sníh, protože už zase byla zima. Bratr Prosinec už na ni čekal. V rukou držel zlatou hvězdu, usmíval se na Alenku a povídá:

„Za to, že jsi tak statečné děvče, že ses nevzdala a putovala stále dál, mám tu pro tebe to, co hledáš. Jsem Prosinec a právě v prosinci jsou hvězdy nejblíže. Jednu jsem ti utrhl. Vezmi si ji a utíkej domů za maminkou, je moc nemocná a síla kouzelné zlaté hvězdy ji uzdraví.“

Alenka byla štěstím bez sebe. Moc Prosinci děkovala, potom se rozloučila a se zlatou hvězdou utíkala domů. 

Zlatá hvězda

Když vpadla do dveří maminčina domku, babička jí celá smutná povídá, že mamince je čím dál hůř a že už pomůže jen zázrak.

„A já ten zázrak právě nesu,“ rozesmála se Alenka.

Vybalila zlatou hvězdu a pověsila ji mamince nad postel. Zazářila a maminka otevřela oči. Podívala se na Alenku, usmála se a děvče jí skočilo do náruče. Maminka se uzdravila a pak už u nich v chaloupce nikdy nikdo nestonal.

Měsíce

Právě teď přichází na řadu písnička. Můžeme děti požádat, aby se pěkně uvelebily a poslouchaly:

Potom si s nimi můžeme povídat o tom, o čem se zpívá v písničce a o čem se povídá v pohádce. Můžeme dát dohromady jména bratrů, co který Alence dal, můžeme to propojit s písničkou – co se který měsíc děje, s ročními obdobími atd.

Encyklopedické znalosti jsou důležité, ale bez kontextu se nejen špatně pamatují, ale také nedávají velký smysl.

Měsíce - ukazování

Písničku dětem můžeme opakovaně zpívat, nebo ji necháme hrát dokola:

A k tomu je učíme písničku ukazovat:

Leden je měsíc plný ledu, (dlaně křížem na paže a předvádíme, že je nám zima)
únor zavolá skřivánka, (dlaně kolem úst a předvádíme volání)
březen dá první lžičku medu, (olízneme si rty)
v dubnu se čistí studánka, (prsty do špetek a předvádíme, že vybíráme ze studánky nečistoty)
květen si říká podle kvítí, (prsty předvedeme rozkvétající květ)
červen si na svět sluncem svítí. (ukážeme rukama kolo jako slunce)

Dvanáct je měsíců a každý z nich (rukou opíšeme velký kruh)
jinou čepici nosí, (předvedeme, že si nasazujeme čepici)
//: zima nám do dlaní nasype sníh, (nastavíme dlaně)
v létě běháme bosi. (běžíme na místě) ://

Červenec po jahodách voní, (přivoníme)
srpen si bleskem zakřeše, (zatleskáme)
v září se sejdem pod jabloní, (se spojenými dlaněmi vzpažíme a pak upažíme – představujeme strom)
v říjnu déšť pleská po střeše, (zapleskáme do stehen)
listopad svléká stromům šaty, (chytíme se za tričko na ramenou)
v prosinci zrajou hvězdy zlatý. (rozevíráme nad sebou dlaně a ukazujeme zářící hvězdy)

Dvanáct je měsíců a každý z nich (rukou opíšeme velký kruh)
jinou čepici nosí, (předvedeme, že si nasazujeme čepici)
//: zima nám do dlaní nasype sníh, (nastavíme dlaně)
v létě běháme bosi. (běžíme na místě) ://

Ukazování pomáhá dětem si slova lépe zapamatovat.

Další tip k pohádce

Vytvořila jsem sadu hudebních pracovních listů, které se týkají tématu ročních období, měsíců v roce, dnů v týdnu a hodin! V části, která se týká měsíců v roce, najdete 5 aktivit:

  • kolečko s měsíci
  • spojovačka – o čem se zpívá
  • čepice pro měsíčka
  • bludiště – najdi cestu
  • hra se zvuky – jak bude který měsíc znít
 
U všeho budeme pracovat s hudbou a hudební rozvoj vašich dětí máte v suchu.

V sadě najdete ještě dalších 15 aktivit:

  • 5 k ročnímu období
  • 5 ke dnům v týdnu
  • 5 k hodinám
  • + metodika

 

Nenechte si to ujít!

Přeji vám krásný leden 🍀

Líbí se vám mé články a chtěli byste mě podpořit? Kupte mi kafe ☕️

Pošlete článek do světa:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Přečtěte si také ...

Kam za hudebními tipy

Píšete mi moc krásné e-maily, jak se vám CoČech líbí a jak mé tipy rádi využíváte. Zajímá vás, kde se berou? Nosím v hlavě obrovské množství …

Hudební hry, které nezklamou

Také občas přemýšlíte, čím zrovna teď zabavit děti? Mám dnes pro vás hudební hry, které to udělají za vás a zároveň vloží do mozaiky dětského …

Jak na – Adámku náš

Úvod Lidová hudba je pokladem každého národa. Skrývá v sobě historii, lásku k lidem, k vlasti i krásu jazyka. Slova o životě a o všedních …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.