Čechy krásné, Čechy mé aneb Znáte všechny sloky těchto 20 českých písniček?

Sbírat lidové písně mi připadá okouzlující. Představuji si Erbena nebo Němcovou, jak chodí po českém venkově, poslouchají a zapisují pohádky, písničky a říkadla, po cestě se kochají nádhernou českou krajinou a možná ani netuší, jak záslužnou práci konají. 

Nejsem ani jedním z nich, ale zpívat lidovky mě baví. Baví mě také hledat nové sloky, které ještě neznám, a učit se je s dětmi. Naše lidová kultura je bohatá a bylo by škoda ji zapomenout.

V dnešním článku jsem pro vás tedy připravila 20 nejznámějších českých lidových písní, obohacených o méně známé sloky. Naučíte se je se mou? Můžete si je zazpívat třeba s doma vyrobeným fanfrnochem 😉

Jaké lidové písně vás čekají:

Adámku náš

Adámku náš,
copak děláš?
Děti jdou do školy, tys ještě v posteli,
na nic nedbáš, na nic nedbáš.

Adámek vstal,
boty hledal,
nevěděl kam boty, kabátek, kalhoty
včera si dal, včera si dal.

Adámku náš,
copak děláš?
Na louce ti pasou,
ty jsi mezi chasou,
na nic nedbáš!

Adámku můj,
v slibu mi stůj.
Co jsi mně sliboval,
když jsi mne miloval,
že budeš můj!

Andulko má,
není možná.
Jen počkej do jara,
až bude fiala,
pak budeš má.

Běží liška k Táboru

Běží liška k Táboru, 
nese pytel zázvoru. 
Ježek za ní pospíchá, 
že jí pytel rozpíchá.

Běž, zajíčku, běž za ní, 
pober jí to koření. 
Liška se mu schovala, 
ještě se mu vysmála.

Na stejnou melodii se zpívá i písnička Když jsem husy pásala 😊

Červená, modrá fiala

Červená, modrá fiala, fiala,
kdes ji, má milá, trhala, trhala,
kdes ji, má milá, trhala?

Trhala jsem ji v zahrádce, v zahrádce,
zabolelo mě mé srdce, mé srdce,
zabolelo mě mé srdce.

Zelené, bílé ořeší, ořeší,
ach, kdo mé srdce potěší, potěší,
ach, kdo mé srdce potěší?

Zarmoutil mně ho ledakdo, ledakdo,
ale potěšit nemá kdo, nemá kdo,
ale potěšit nemá kdo.

Proč by tě srdce bolelo, bolelo,
když už máš, holka, jiného, jiného,
když už máš, holka, jiného.

Já mám koně

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám ovsa, oni skáčou hopsa.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám obroku, oni skáčou do skoku.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám jetele, oni skáčou vesele.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.

Jede, jede poštovský panáček

Jede, jede poštovský panáček,
jede, jede poštovský pán.
Vpředu má trubičku,
vzadu má truhličku,
jede, jede poštovský pán.

Jede, jede poštovský panáček,
jede, jede poštovský pán.
Má vrané koníčky
jako dvě rybičky,
jede, jede do Rokycan.

Kalamajka mik, mik, mik

Kalamajka mik, mik, mik,
oženil se kominík,
vzal si ženu Elišku
v roztrhaném kožíšku.

Kalamajka mik, mik, mik,
oženil se kominík,
svatba byla veliká,
tři dny hrála muzika.

Kalamajka, pěkná věc,
když je zima, šup za pec,
když je teplo, šup dolů,
kalamajku tancuju.

Když jsem já sloužil

Když jsem já sloužil to první léto,
vysloužil jsem si kuřátko za to.
A to kuře krákoře, běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to druhé léto,
vysloužil jsem si kachničku za to.
A ta kačka bláto tlačká
a to kuře krákoře, běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

…husičku…
A ta husa chodí bosa…

…vepříka…
A ten vepř jako pepř…

…telátko…
A to tele hubou mele…

…kravičku…
A ta kráva mléko dává…

…volečka…
A ten vůl jako kůl…

…botičky…
A ty boty do roboty…

Když jsem já sloužil
poslední léto,
vysloužil jsem si děvčátko za to.
To děvčátko jak poupátko
a ty boty do roboty
a ten vůl jako kůl
a ta kráva mléko dává
a to tele hubou mele
a ten vepř jako pepř
a ta husa chodí bosa
a ta kačka bláto tlačká
a to kuře krákoře, běhá po dvoře,
má panenka stele postel v komoře.

Kočka leze dírou

Kočka leze dírou, pes oknem, pes oknem.
Nebude-li pršet, nezmoknem, nebude-li pršet, nezmoknem.

A když bude pršet zmokneme, zmokneme,
na sluníčku zase uschneme, na sluníčku zase uschneme.

Pes už vylez oknem, kočka ne, kočka ne,
kdo zůstane doma, nezmokne, kdo zůstane doma, nezmokne.

+

Do postýlek potom půjdeme, půjdeme,
až do rána spinkat budeme, až do rána spinkat budeme.

Pec nám spadla

Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví?
Starý pecař není doma a mladý to neumí.

Zavoláme na dědečka, ten má velký kladivo,
dá do toho čtyři rány a už je to hotovo.

Pec nám spadla, pec nám spadla, kdo nám placky upeče?
Naše máma není doma, těsto z hrnce uteče.

Zavoláme komeníka, ten má dobré nápady,
strčí štětku do komína a už je to hotový.

Pekla vdolky

Pekla vdolky z bílý mouky,
sypala je perníkem,
házela je Honzíčkovi
otevřeným okýnkem.

Jez, Honzíčku, jsou dobrý,
jsou perníkem sypaný,
jestli pak ti budou chutnat,
jsou tam ještě takový.

Hrách a kroupy, to je hloupý,
to my máme každý den,
ale vdolky z bílý mouky
jenom jednou za tejden.

Prší, prší

Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme?
//: Pojedeme na luka, až kukačka zakuká. ://

Kukačka už zakukala, má panenka zaplakala.
//: Kukačko, už nekukej, má panenko, neplakej. ://

Prší, prší, jen se leje, kam ty koně postavíme?
//: Postavte je, kam chcete, já se držím děvčete. ://

Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky,
//: postavte je pod oknem, jen když my dva nezmoknem, ://

Sedlák, sedlák, sedlák

Sedlák, sedlák, sedlák,
ještě jednou sedlák.
Sedlák, sedlák, sedlák
je velkej pán.
On má pás na břiše
a na svým kožiše
Tuli, tuli, tuli, tu-tulipán.

Koukej, koukej, koukej,
jak je sedlák hloupej.
Koukej, koukej, koukej,
jak je hloupej.
On jede na pole,
má hodinky dvoje.
Koukej, koukej, koukej, jak je hloupej.

Šel zahradník do zahrady

Šel zahradník do zahrady 
s motykou, s motykou.
Vykopal tam rozmarýnu 
velikou, velikou.

Nebyla to rozmarýna, 
byl to křen, byl to křen.
Vyhodil ho zahradníček 
z okna ven, z okna ven.

Šel zahradník do zahrady 
s motykou, s motykou,
vykopal tam levanduli 
velikou, velikou.

Levandule přerozkošně
voněla, voněla,
až se sama zahrádečka
divila, divila.

Šel zahradník do zahrady
s lopatou, s lopatou,
vykopal tam marijánku
košatou, košatou.

To nebyla marijánka,
byl to křen, byl to křen:
však my svoji, má panenko,
nebudem, nebudem!

„Ať si byla marijánka,
nebo křen, nebo křen:
když mne nechceš, můj holečku,
nechoď sem, nechoď sem.“

Skákal pes

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku,
šel za ním myslivec, péro na klobouku.

Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále?
Řek’ bych vám, nevím sám, hop a skákal dále.

Ten náš pes, skákal dnes, skákal taky včera.
Bude as, skákat zas zejtra do večera.

Tluče bubeníček

Tluče bubeníček, tluče na buben
a svolává hochy: „Hoši, pojďte ven.
Zahrajem si na vojáky,
máme flinty a bodáky.
Hola, hola, hej,
nikdo nemeškej!“

Tluče bubeníček, tluče na buben
a svolává hochy:
„Hoši, pojďte ven. 
Ať je slunko nebo mraky,
zahrajem si na vojáky.
Hola, hola, hej,
nikdo nemeškej!

Utíká zajíček, má před námi strach,
necháme ho běžet, ušetříme prach.
Zahrajem si na vojáky,
máme flinty a bodáky.
Hola, hola, hej,
nikdo nemeškej!“

Travička zelená

Travička zelená, to je moje potěšení.
Travička zelená, to je moje peřina.
Když si smyslím na ní lehnu.
Když si smyslím na ní sednu.
Travička zelená, to je moje peřina.

Travička zelená, to je moje potěšení.
Travička zelená, to je moje peřina.
Jen se zjara začne pučit.
Nechci já se doma učit.
Travička zelená, to je moje peřina.

Utíkej, Káčo

Utíkej, Káčo, utíkej, utíkej,
honí tě kocour divokej, divokej,
honí tě kocour divokej.

Jak já bych ráda utekla, utekla,
kdyby se sukně nepletla, nepletla,
kdyby se se sukně nepletla.

Káča utíká, co může, co může,
kocour ji chytit nemůže, nemůže,
kocour ji chytit nemůže.

Káča utíká ještě víc, ještě víc,
kocour ji chytil za střevíc, za střevíc,
kocour ji chytil za střevíc.

Žežuličko, kde jsi byla

Žežuličko, kde jsi byla,
žes‘ tak dlouho nekukala?
Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku.
Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku.

Seděla jsem na jedličce,
volala jsem na myslivce:
Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku.
Ajaja, kukuku, seděla jsem na buku.

A jestli znáte ještě nějakou sloku, kterou já ne, napište ji do komentáře 😉

Pošlete článek do světa:
Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email

2 komentáře

    1. Děkuji! Od maminky to hřeje nejvíc 🙂 Vždyť na tom máš také svůj podíl 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přečtěte si také ...

Jak skřítka Jeseníčka zachránil svatý Václav

28. září je fajn den. Nejen že je volno, svátek má jeden z významných Čechů, ale hlavně rostou houby. Právě na ně si tentokrát vyrazil …

Jak v lese U Starého dubu vítali podzim

Blíží se podzimní rovnodennost, čímž oficiálně končí léto a začíná podzim. V lese U Starého dubu chystají slavnost, aby změnu ročního období pořádně oslavili. Celé …

Jak datel ztratil čepičku

Jak to vypadá, když datel, vážený pan doktor stromů, ztratí svou pověstnou červenou čepičku? A jak mu skřítek Jeseníček pomůže? Pokračování našeho podzimního vyprávění je …

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.